Magické bytosti

31. května 2008 v 14:35 | Tia ( maagie.blog.cz ) |  Magie

Orkové


Orkové jsou silní tvorové velikostí podobnou barbarům, odedávna bojující s lidmi. Žijí v nehostinných oblastech daleko od civilizace, tedy v pustinách a v horách. Zčásti je to možná způsobeno tím, že lidskou civilizaci nenávidí a lidi považují za odporné. Lidi nesnáší ještě víc, než se mezi sebou nesnáší elfové a trpaslíci. Často s nimi vedou války. Mají zelenou kůži, na které nosí převážně různé kožešiny (brnění sice používají, ale zřídka a obvykle nějaké kožené, nekovové) a je také zvykem orků chodit polonazí. Vlasy mají obvykle tmavé, většinou černé; zbarvení očí je různé, obvykle hnědé. Většina orků má jeden velký pár dolních zubů, jenž vyčnívá z úst. Orkům vousy rostou, ale velmi řídce a spíš ve stáří. Orkské ženy jsou mužům velice podobné, liší se snad jen jemnějšími rysy obličeje a těla a samozřejmě i tím, že jim nerostou vousy.

Ze všech silných a odvážných bojovníků jsme my ti nejsilnější.

Historie

O tom, jak orkové vznikli, ví s jistotou jen ti nejvyšší orkští prorokové, ti ostatní o tom mohou vést jen dohady. Těch je mnoho, podle jedné se vyvinuli podobně jako ostatní rasy, jiná například říká, že jsou to původně démoni a že je do tohoto světa kdysi bránou démonů vpustil nějaký zkušený theurg.

Naše dějiny ctíme po mnoho generací již od jejich vzniku, a budeme tak činit až do našeho konce.

Jací orkové jsou, povolání

Protože žijí v drsném prostředí daleko od civilizace, bývají většinou silní a odolní a proto bývá typyckým orkským povoláním válečník, později bojovník (mezi orky se říká bojovníkům žumpové). Mají však mezi sebou i čaroděje, kterým říkají šamani a těm nejlepším proroci. Pokud jsou tito čarodějové dost zkušení, mohou být velice nebezpeční, znají totiž kouzla, které v žádných pravidlech nenajdete a jejich moc vyplývá hlavně z energetické útočné magie (blesků a ohnivých kouzel vůbec) a z povolávání démonů a zvířat. Hraničáře najdeme mezi orky také, přesnější by však bylo mluvit o nich jako o lovcích. Pokud opomineme různé orkské dryáky, alchymii nemají příliš v oblibě (ale i takoví orkové se najdou, většinou se pak z nich stávají theurgové se zaměřením na oheň a zemi) a zlodějinou přímo opovrhují. Přesvědčením jsou orkové obvykle spíše neutrální, ale lidem se to tak nemusí zdát, neboť - jak už jsem zmínil - jimi opovrhují a proto se k nim často chovají nepřátelsky, neznamená to však, že nemají smysl pro čest a ani to neznamená, že se nesnáší s dalšími, člověku podobnými rasami, např. s hobity, elfy nebo trpaslíky, pouze s lidmi mají už pradávný spor.

Naše kmeny znají jen tři směry povolání: válečník, lovec a čaroděj.

Způsob života

Orkové se sdružují do kmenů, v jejichž čele stojí náčelník; to bývá nějaký velice silný a zkušený bojovník nebo starý a moudrý šaman či prorok. Náčelnictví je dědičný titul a tuto tradici lze porušit jedině tak, že náčelníka vyzve na souboj jiný ork, pokud by vyhrál, stal by se novým náčelníkem. Pokud je k tomu nějaký opravdu závažný důvod, mohou se sjednotit do většího spojenectví (např. ve WarCraftu horda). Tyto kmeny někdy bojují proti sobě, častěji však válčí proti lidem. Některé kmeny si též podrobují silná bojová zvířata a s těmi inteligentnějšími tvory se spojují, tedy např. s trolly. Jako jezdecká zvířata používají obří vlky. Orkské budovy, z nichž jsou tyto kmeny a složeny, se skládají z neobvyklých budov, které vypadají zčásti jako budovy a částečně jako stany. Mívají půdorys pětiúhelníků, šestiúhelníků a sedmiúhelníků; bývají dřevěné, avšak jejich střechy jsou vyrobeny ze zvířecích kůží a celá stavba je částečně zapuštěná do země.
Orkové žijí v rodinách, kde jsou děti k lovu a k boji vychovávány už odmalička, a starají se o ně všichni členové rodiny. Rodinu většinou vede otec nebo praotec, tedy nejsilnější nebo nejzkušenější muž.
V tvrdých podmínkách, v nichž orkové žijí, se jídlo těžko shání. Živí většinou masem; svými oštěpy ovládají lov. Maso z lidí nejedí, právě proto, že je nenávidí a pokládají je za odporné. Mohou se dožít poměrně vysokého věku (klidně okolo sto dvaceti), ale vzhledem k způsobu jejich života se to stává jen výjimečně.

Jsem připraven, že se stanu také tak silným a zkušeným náčelníkem jako můj otec.

Jazyk a náboženství

Orkové mluví svým vlastním jazykem - orkštinou a mají své vlastní písmo, orkské runy. Orkštině rozumí každý ork, zato orkskými runami umí psát většinou jen stařešinové, šamani a někteří náčelníci. Obecné řeči rozumí většina orků. Mají své vlastní náboženství, které se skládá z velkého množství bohů, většinou je to bůh nějakého živlu, významného přírodního objektu nebo nějaké činnosti (např. bůh ohně, bohyně jezer, bůh války, bůh kouzel…); ty se však mezi různými kmeny často i trochu liší, a tak ať si je zvolí pán jeskyně sám dle svého uvážení. O jejich vzývání se většinou starají šamani, které svoje bohy uctívají různými obřady a právě skrze ně mohou sesílat svá nejsilnější kouzla, to už je ale zcela světě, který pán jeskyně vytvořil (zda v něm jsou bohové atd.), věří však v ně všichni příslušníci kmene a používají všemožné přívěsky a talismany, které jim mají přinášet přízeň bohů. Pokud chcete pár příkladů orkské řeči, pak tedy:
Lok'na roš - připravte se k boji, zaujměte formace, na svá místa
Da-bu - Ano
Da-rha-bu - Ano, jistě, samozřejmě
Throm'ka - Buď zdráv
Je to možná překvapivé, ale výslovnost orkského jazyka je velice podobná češtině.

Nechť nám bohové dopomůžou ve válce s lidmi.
Výška: 175 - 215 coulů (cm), ženy 170 - 210 coulů
Váha: 1100 - 2100 mn (55 - 105 kg)

Vikingové

Běžný život vikingů

Vikingové byli nejen válečníci, ale také zemědělci, pastevci a řemeslníci. Pěstovali oves a ječmen někdy i žito a pšenici. Živili se stravou rostlinného původu např. ořechy a různými druhy planého ovoce. Většinou se vše pojídalo v podobě kaše, ale podstatnou složku jídelníčku tvořilo maso (hovězí, vepřové, skopové, zvěřina, tulení a rybí např. lososí nebo sledí) a chléb. Krávy chovali i kvůli mléku ze kterého uměli udělat máslo a tvaroh. Stejně tak chovali i ovce, ze kterých navíc získávali i vlnu. Kvůli vejcím chovali slepice, ale běžně se sbírala vejce z hnízd ptáků.
Vykopávky z poslední doby, provedené ve městech a tržištích z vikingské doby poskytly obrovské množství důkazů o řemeslech. Nalezly se zbytky z výroby každodenních i luxusních předmětů z jantaru, kostí, parohů, dřeva, železa, bronzu a vzácných kovů.
Vikingové přes zimu spravovali nástroje, zpracovávali kůži a kožešiny a také tkali. Na jaře pak muži s tímto zbožím vyráželi za obchodem. V hospodářství zůstávaly pouze ženy, děti, starci a otroci. Vdaná žena měla povinnost pečovat o domácnost a v nepřítomnosti muže byla hlavou rodiny. Také vařila, třeba pivo, které vikingové hojně pili, a prala. Mýdlo ještě neexistovalo - pralo se v čpavkovém roztoku nebo v kravské moči.

Hygiena

Na hygienu Vikingů jsou rozdílné názory. Podle některých Vikingové moc na čistotu nedbali. Naproti tomu s hygienou je dokonce spojeno severské jméno, označující sobotu - je to laugardagr, den koupele. Vikingové, žijící v Anglii, si prý česali vlasy, koupali se v sobotu a měnili často šatstvo, aby snáze překonali cudnost žen a podařilo se jim získat za milenky i dcery šlechticů.

Do boje

Vikingové nenosili žádnou uniformu tak, jako je tomu v dnešních armádách. Každý viking si musel svou výstroj zajistit sám. Většina vikingských válečníků si mohla dovolit jen obyčejné zbraně a kožené brnění. To bylo navrženo tak, aby při boji nepřekáželo a umožňovalo snadný pohyb. Současně chránilo bojovníka proti ranám nepřítele a šípům. Bohatší vikingové měli bohatě zdobené meče a kvalitní drátěná brnění. Ta byla ovšem těžká a jejich výroba trvala dlouho.
Typický vikingský válečník nosil krátký kožený kabát, který byl teplý a tuhý. Pod ním měl oblečenu vlněnou nebo lněnou tuniku, velmi často zdobenou. Na nohou měl vlněné ponožky a boty z kozí nebo telecí kůže. Pro štěstí nosili na krku řetízek s Thorovým kladivem.
Typický vikingský válečník

Oblečení vikingů

Bylo přizpůsobeno jeho použití a pohodlí a daleko méně k současné módě. Protože skandinávské podnebí je chladné, bylo oblečení teplé, většinou vlněné nebo lněné. Vikingové měli rádi pestré barvy a často jimi své oblečení zdobili. Barviva na látky byla přírodní a získávala se z rostlin.
Každá vikingská žena měla doma nástroje pro výrobu látek. Protože výroba každého kusu oblečení byla časově velmi náročná, byl výsledný kus velmi jednoduchý
Vikingové se často vraceli ze svých cest s nákladem vlny a hedvábí. Hedvábí bylo ovšem velmi drahé a tak si jej mohli dovolit pouze bohatí jedinci.
Ženy nosily lněné šaty na kterých měly zástěru. Ta chránila šaty před ušpiněním a také se do ní daly často používané předměty např. nůž. Drobné předměty se také uvozovaly kolem zápěstí protože šaty neměly žádné kapsy. Na hlavě nosily šátek který byl u krku uvázán a opatřen broží.
Ukázka ženského oblečení

Postavení a práva žen ve vikingské společnosti

Vikingské ženy neměly ve společnosti zrovna nízké postavení, protože se musely téměř samy starat o chod hospodářství. Od nepaměti se skandinávské ženy účastnily všech slavností a obřadů, bojových cvičení, hostin a oslav. Směly volně vycházet, cestovat, přijímat mužské návštěvy. Dcery vítaly v norských domech hosty přípitkem na jejich zdraví a podávaly jim přes oheň roh. Severské ženy nepoznaly nikdy nesvobodu a závislost, které byly běžné jinde ve světě. Na severu byla žena ozdobou mužské společnosti. Měla vliv na mnohá jednání.
Otcové střežili čest svých dcer jako svou vlastní. Byli citliví na vše, co by mohlo jejich pověst poškodit. Žena mnohem volněji rozhodovala o věcech svých citů, o věcech lásky a vztahu k mužům.
Muži často umírali pro přízeň krásných žen, ale byla to vzpruha v boji a pobídka k velkým činům. Přízeň ženy jako odměna za statečnost je nejčastějším motivem norských hrdinných zpěvů.
Za určitých okolností se mohla žena dát rozvést. Řekla před svědky, že se rozvádí a to bylo vše. Muž měl stejná právo, ale musel ženě vrátit věno.
Podle starých zákonů byl ze země vykázán ten, kdo políbil dívku proti její vůli. Stalo-li se tak se souhlasem děvčete mohl být přesto potrestán pokutou ve výši tří marek, trvali-li na tom její rodiče.
Role dětí byla také důležitá. Dívky pomáhaly pomáhaly matce, učily se šít, prát, vařit a syny zase vychovávali jejich otcové - učili je bojovat a obstarávat potravu.

Bohové egypta


Egypt pro mě byl vždycky něco tajemnéto a posvátného. Ať už kvůli temné historii, nebo kvůli posvátnému zvířeti kočce (moje nej zvíře)... Možná jsem svůj minulý život prožila právě tam... A teď už bohové egypta:


Amon


Amset
Anup
Aton
Bastet
Duamutef

Eset

Hapi

Hathor

Hor
Chnum

Chons

Maat

Mut

Nebthet

Neit
Nut
Ptah

Re

Sachmet

Selket

Sobek
Sešat
Sutech

Thovt

Usire

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.